Ze života

Jak jsme vypálili dům v Chorvatsku, aneb sláva cestovnímu pojištění

(úvodní obrázek: Fotka od Fabien99 z Pixabay)

Dnes píšu na odlehčení svůj příběh, abych změnil téma.

Domnívám se, že většina lidí má to štěstí, že je pro ně cestovní pojištění jen povinná položka při cestě do zahraničí. A, upřímně, mohu být stokrát zodpovědný, stejně mi je těch peněz líto.

Stalo se to v létě roku 2004. S Ivou jsme vyrazili na naši první společnou dovolenou. Cesta byla zalitá sluncem, všichni daleko, a my spokojeně jeli směr Zadar v Renaultu Scénic (kterého nám potom ukradli v noci před panelákem v Kralupech, kdy nám chyběla poslední splátka leasingu, ale to je jiný příběh). Od té doby je to skoro pořád stejné. Jezdíme navečer, Iva spokojeně celou noc spí a vystřídá mě nad ránem. Jezdím v noci rád.

I přijeli jsme do Zadaru, ubytovali se ve vilce, nad námi byla kamarádka s partnerem a měli s sebou děti.

Dovolená spokojeně plynula – kýč jak vyšitý. Koupání, výlety a romantické procházky. Nejradši chodím autem. Čtvrtý den jsme začali přemýšlet, jak si dovolenou zpestřit. Nakonec vyhrál nápad vrátit se domů přes Alpy, mimo dálnice.

Je to poměrně jednoduché. Zabalíte kufry, naházíte do auta a můžete vyrazit.

No, a před dlouhou cestou je třeba se pořádně vykoupat – vysprchovat. Tady to všechno začalo.

V domě byla plynová bomba připojená ke sporáku. Abyste si mohli ohřát teplou vodu, bylo třeba ji odmontovat a připojit ke karmě.

Zavřu bombu, odmontovávám hadici. Dodnes nevím, jak se to stalo, ale ufoukl plyn. Vedle sporáku byla lednice na plyn, to jsem netušil celou dobu. Plyn se vzňal a z bomby se stal plamenomet.

Jediné, co mi v tu chvíli běželo hlavou, bylo, že bomba musí ven, může bouchnout a v prvním patře spí dvě děti.

Beru bombu, Soptík hadr, a vybíhám s ní před dům a házím ji asi 20 m daleko do moře. Kdyby byla disciplína hod plynovou bombou, jako je třeba hod kladivem, mám titul MS. Bomba plynule plachtila do moře a tam ještě nějakou dobu, byť již bez plamene, vztekle syčela a točila se ve vodě.

A když jsem vstal z betonu před domem a vyšla Iva, která říkala, že si při pohledu z ložnice připadala jako v Infernu, bylo potřeba jet do nemocnice.

Tak mne, ožehlého frajera, s rukou v kýblu s ledem, vezli do nemocnice.

Nebudu zde surrealisticky popisovat proceduru v nemocnici. Výsledek vyšetření byl II. stupeň, 7 % plochy těla. Vypadal jsem ze zafačovanou pravou nohou, pravou rukou a opálenými vlasy jako válečný invalida.

Alpy vzaly za své a jeli jsme domů.

Poslední důležitý úkol byl, jak šetrně domů sdělit, co se stalo, že se už vracíme. A tak na dotaz, proč jedeme tak brzy, jsem napsal SMS: „Už jsme opálený dost“. (Mimochodem, tu hlášku vymyslela Iva.)

Tenkrát jsme byli pojištění u Kooperativy. Škoda byla asi za 20 000 Kč. Vypálená kuchyň a sežehlé síťky na oknech, záclony a závěsy + věci na vyhození.

Od té doby mám vždy, s velkou pokorou, cestovní pojištění v plné výbavě.

Václav Hrbek, 24.8.2019

P.S. Zkušenost je nepřenosná