PojištěníZe života

Několik slov o pojištění jachty a na jachtu, když vyrážíte na moře, aneb jak jsme potkali cvičené vojenské delfíny

(úvodní obrázek – Fotka od Claudia Beer z Pixabay)

Co se týče zodpovědnosti, když vyrážíte s jachtou na moře, pak ta, co nese skipper, je absolutní. Obecně je to jako s velením čemukoliv. Pokud jste jen zástupce, nikdy nepocítíte tíži odpovědnosti velícího.

***

Jako skipper musíte mít kapitánské zkoušky a zkoušky na rádio. Co se týče pojištění posádky, je nezbytné cestovní pojištění, kde je potřeba, abyste měli pojištěnou námořní plavbu. Některé pojišťovny to mají v „extrémních sportech“. V našem případě se jedná o pobřežní plavbu do 25 Nm od břehu. Pak je dobré pojištění kauce a odpovědnosti za způsobené škody. Tolik v kostce.

V tomto případě máme rádi Allianz pojišťovnu. Není, samozřejmě, jediná, kdo vás pojistí, ale nám se prostě líbí jako silný ústav, když se nám něco stane.

A teď o těch delfínech…

Stalo se to v roce 2013. Přiznávám se, že si přesně nepamatuji, odkud jsme tehdy vypluli. Ano, mám to v námořnické knížce, mohl bych se podívat…

Pamatuji si, že trasa byla na Lastovo. Pluli jsme tam hned první den v rámci noční přeplavby. To nejlepší z našeho nočního dobrodružství si nepamatuji, protože jsem se ani tak ve dvě ráno střídali a já šel spát.

Tak jsem prospal bouřku, která nás točila okolo Sušacu, a probudil se až po ní před Lastovem, viz video. Mám dar, že se mi nikde a na ničem nedělá špatně. Resp. dělá, ale až po třetím pivu, nebo ekvivalentu alkoholu v nápoji.

Odpočinuli jsme si přes den na Lastovu v hospůdce s bratry Slováky, které jsme tam potkali, a navečer vyrazili do Dubrovníku. Nutno podotknout, že ten týden jsme z jachty prakticky neslezli. Pokud mne paměť neklame, napluli jsme přes tři sta mil.

V noci jsem nás chytla bouřka, tedy v jednu chvíli nad námi byly tři bouřky.

Byť byla bouřka, cesta ubíhala dobře, a tak jsme se k Dubrovníku blížili poměrně rychle. Rozhodli jsme se zakotvit v Zetonu. Bylo asi půl čtvrté ráno. Dojížděli jsme prakticky naslepo jen na GPS.

Dopluli jsme do Zetonu k městskému molu. Za svitu pouličních lamp se vyvázali a šli spát. Bylo nám trochu divné, co to tam u mola popískává. Ale v noci to nezjistíte, nijak nás to neohrožovalo, takže vyzubit a na kutě.

Ráno jsme se probudili, abychom zjistili, že to, co v noci popískávalo, jsou delfíni. Později jsme zjistili, že to jsou cvičení vojenští delfíni. Nebyli to jen tak nějací obyčejní delfíni, byli to delfíni US NAVY.

Takto jsme se v noci naslepo vyvázali

Jirka, který se vyznačuje pohotovostí, a občas nás přivádí do prekérních situací (např. vloni, ze svého připraveného velmi rozmanitého playlistu – Metallica, Motorhäd, Tublatanka, Karel Gott, Vlasta Průchová, Rudolf Kortéz, ruská hymna, Internacionála, Kalinka, Laibach, Gotthard, Morčata na útěku, Jarek Nohavica, atd. – pustil po 23:00, ještě v marině v Trogiru, protože jsme čekali na počasí, ruskou hymnu vedle jachty plné opilých Poláků, a ještě se při tom vztyčil – fakt jsem se bál, že si tam budeme rozbíjet naprosto nesmyslně ciferníky, zároveň jsem se skvěle bavil), tak ten navrhl, že bychom si mohli omotat ručníky okolo hlavy a jít se představit mariňákům jako zástupci Iránského ministerstva pro ochranu mořských savců.

Nakonec v nás všech zvítězil pud sebezáchovy. Ona představa, že na vás ti borci naskáčou, budete rýt hubou v betonu, na krku koleno svalovce a spoutané ruce za zády, byla dost přesvědčivá. Ale stejně to v člověku hlodá, co by říkali…

Část posádky pokorně a nenápadně pozoruje delfíny

Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak se venčí vojenští delfíni. To jsem viděl poprvé v životě. Delfín dostane kšíry a na dlouhém laně ho venčí motorovým člunem. Protože u nás na rybníku delfíny nemáme, bylo to pro mne dost překvapující.

Výměna venčených delfínů.

Jednu věc ale nevím do dnes…

Když jsme si delfíny prohlédli a šli na ranní kávu, potkali jsme slovenskou babičku, která se zjevila jako na zavolanou. Řešili jsme, jak se sem ti delfíni dostali?

Rovnou nám sdělila, že delfíni přiletěli ze San Diega vojenským letadlem Lockheed C-5 Galaxy, že cestovali v nádržích uvnitř letadla, že trénují hledání min v moři.

Kdo byla ta paní? To je pro mne dodnes záhadou.
Zdroj: obrázků – Fotka od prettysleepy1 z Pixabay a Fotka od Yuri_B z Pixabay

Byla to hodná babička, která se zjevila z ničehonic, aby nám prozradila tajemství delfínů? Byla z nějaké rozvědky? Byl to anděl? Byla to temná strana? Dodnes nevím…

Od té doby jsem již žádné vojenské delfíny na vodítku neviděl.

Václav Hrbek, 25.8.2019